Tento text z roku 1948 představuje filosofickou reflexi podstaty lidské svobody. Autor rozlišuje mezi svobodou chápanou jako neustálou možnost přesahovat danou situaci a svobodou jako činorodou silou a odhodláním. Kritizuje čistě teoretické pojetí svobody jako pouhé možnosti, které označuje za jalové intelektuálství bránící skutečnému rozhodování. Svoboda je v jeho pojetí reálnou skutečností, kterou nelze deformovat žádnou teorií ani zničit vnějšími omezeními. Zatímco projevy svobody v politické a společenské sféře mohou být omezovány, vnitřní podstata svobody zůstává nedotčena. Skutečné uplatnění svobody autor spatřuje v odevzdání se vyššímu zákonu, jenž vládne nad člověkem i situací. Politické boje o svobodu jsou pak chápány jako příležitosti k projevení této hlubší, nepřemožitelné svobody, kterou nemůže žádná vnější moc podvrátit. Text tak zdůrazňuje existenciální a etický rozměr svobody nezávislý na faktických okolnostech.