Tento kritický příspěvek představuje bezprostřední reakci na polemiku publicisty Doležala, který ve svém textu napadá odkaz významného teologa J. L. Hromádky a označuje jej za „kapitulantský“. Autor dokumentu, jenž Hromádku osobně znal, se proti tomuto označení důrazně ohrazuje a považuje jej za věcně nesprávné a zavádějící. Hlavní těžiště kritiky spočívá v odsouzení Doležalova stylu, který autor popisuje jako úpadkovou žurnalistiku založenou na vágních nařčeních bez konkrétních důkazů. Doležalovi je vyčítáno, že účelově využívá citace k útokům na postavy jako Miloš Rejchrt či Jan Šimsa, aniž by projevoval ochotu k věcné diskusi. Autor v závěru poukazuje na paradox, kdy Doležal kritizuje marxismus za to, že za hybnou sílu dějin považuje nenávist, zatímco on sám ve svých textech projevuje stejnou míru nenávistné rétoriky. Text tak vybízí k větší intelektuální poctivosti a sebereflexi namísto ideologických útoků, které postrádají hloubku a historickou přesnost.