Text se zabývá povahou subjektivní zkušenosti a jejím vztahem k předmětnému i nepředmětnému světu. Autor argumentuje, že zkušenost není pouhým doprovodem objektivních dějů, ale je vždy spoluurčována tím, k čemu se vztahuje. Zdůrazňuje, že tzv. sdílená zkušenost je problematický pojem, neboť subjektivní stránku prožitku druhého nelze plně sdílet; společným zůstává pouze jazykový výklad či vnější předmět. Podstatným prvkem úvahy je existence zvláštní sféry či světa zkušenostně míněných obsahů, který se ustavuje prostřednictvím jazyka a narativity, původně v rámci mýtu. Tento svět nelze redukovat na čistě objektivní realitu věcí a předmětů. Významy slov a zaměření zkušenosti přesahují hranice pouhé věcnosti. I po rozpadu celistvosti mýtu a následné demytizaci si jazyk uchovává schopnost vztahovat se k entitám, které nejsou vnějšímu pozorovateli přímo přístupné jako objekty. Práce tak podrobuje kritice zjednodušující náhled na zkušenost jako na vztah mezi pozorovatelem a izolovaným předmětem.