Tento text se zabývá filosofickým zkoumáním předpokladů lidských práv. Autor argumentuje, že lidská práva, jak je běžně chápeme, vycházejí z hlubšího základu, kterým je právo „být člověkem“. Toto právo však nutně předchází samotnému přiznávání lidských práv konkrétním jedincům. Text dále otevírá otázku, zda by toto právo nemělo být vztaženo i na zvířata. Ústředním motivem je však ještě základnější koncept – „právo být“ (le droit d’être). Autor odkazuje na antického filosofa Anaximandra a jeho pojetí vzniku jsoucího jako aktu, který je spojen s určitým bezprávím vůči nevzniklému. Zásadním tvrzením je, že právo předchází jsoucnosti; to, co se rodí do skutečnosti, se rodí do svých práv, která musí být respektována na všech úrovních existence. Bytí je tedy chápáno jako sekundární následek přidělení či uznání tohoto původního práva. Práce tak nabízí ontologický pohled na právo jako konstitutivní prvek reality.