Text představuje polemiku s Heideggerovým pojetím bytí, přičemž kritizuje jeho představu o možnosti čistého, ryzího nového, které by nenavazovalo na tradici. Autor tvrdí, že nové se vždy musí uskutečňovat v návaznosti na to, co již bylo, a v tomto smyslu koriguje Heideggerovu koncepci bytí jako ryzího přicházení. Rozebírá Heideggerův výrok, že bytí je seslaností myšlení, která je dějinná. Autor poukazuje na nejednoznačnost tohoto pojetí a navrhuje místo pojmu bytí užívat pojem Pravda. Zatímco bytí u Heideggera není jsoucnem, autor zdůrazňuje, že každé jsoucí je nutně událostným děním. Kritika se zaměřuje na ontologické základy dějinnosti a vztah mezi myšlením a tím, co k němu přichází. V závěru text zkoumá různé interpretace Heideggerových formulací o bytí a jeho dějinném charakteru, přičemž zdůrazňuje nutnost pevnějšího zakotvení v minulosti pro jakékoli budoucí směřování myšlení.