Tento text se zabývá Heideggerovým pojetím pravdy v § 44 jeho klíčového díla „Sein und Zeit“. Paragraf je rozdělen do čtyř částí: úvod, analýza tradičního pojetí pravdy a jeho ontologických základů (oddíl a), zkoumání původního fenoménu pravdy a odvozenosti tradičního pojmu (oddíl b) a nakonec způsob bytí pravdy a její předpoklady (oddíl c). Hlavní pozornost je věnována oddílu a), který ukazuje na historické spojení pravdy a bytí ve filosofii, s důrazem na Aristotela a Parmenida. Heidegger analyzuje dobové chápání pravdy a hledá její hlubší ontologické kořeny, čímž zpochybňuje její dosavadní tradiční výklady a připravuje půdu pro své originální pojetí bytí a pravdy jakožto odhalování či vyjskořování.