Tato stať Ladislava Hejdánka z roku 1989 představuje hlubokou ontologickou analýzu víry, kterou autor interpretuje jako fundamentální „kosmický faktor“. Vychází z biblické tradice a teologických podnětů Gerharda Ebelinga, avšak směřuje k ryze filosofické reflexi víry, pro niž navrhuje disciplínu zvanou pisteologie. Hejdánek rozlišuje mezi aktem víry a jeho teoretickou reflexí, přičemž víru definuje jako odpověď subjektu na výzvu pravdy. V kontextu své filosofie nepředmětnosti chápe subjekt jako skutečnost vykloněnou do budoucnosti (ex-sistenci), která se konstituuje právě aktem víry. Víra tak není chápána jako náboženský systém, ale jako univerzální princip umožňující dějinnost, svobodu a integritu událostí v kosmu. Autor se pokouší o syntézu jahvistické orientace na budoucnost a řecké pojmovosti, čímž kriticky překonává tradiční předmětné myšlení a otevírá cestu k novému pojetí metafyziky, v níž víra hraje klíčovou roli při ustavování světa i lidské existence.