Text se zabývá filosofickým uchopením fenoménu zrodu živé bytosti. Autor zdůrazňuje potřebu přistupovat k tomuto ději bez teoretických předsudků, zejména těch, které vnímají vznik pouze jako následek mechanických příčin vylučujících skutečnou novost. Klíčovým prvkem zrodu je kontinuita proměn a schopnost nově vznikající bytosti osvojit si relikty minulosti. Tyto pozůstatky nejsou pouhým mrtvým materiálem, ale jsou pro vznikající bytost předem připraveny, aniž by však již byly její součástí. Zásadní rozdíl spočívá v odlišení vzniku prosté hromady od zrodu vnitřně integrovaného celku, který je definován nejen v prostoru, ale i v čase. Autor zpochybňuje atomistické a deterministické koncepce a navrhuje vnímat zrod jako událost, při níž se rodí něco skutečně nového. Pojem zárodek je zde diskutován jako označení pro nezbytnou připravenost těchto minulých reliktů k procesu individuace.