Tento článek kriticky reaguje na tezi Jiřího Holby o existenci indické filosofie. Autor nezpochybňuje, že se v Indii dnes filosofie vyučuje, ale zaměřuje se na otázku, zda je legitimní označovat staroindické myšlenkové tradice řeckým termínem „filosofie“. Argumentuje, že filosofie představuje specifický dějinný útvar řeckého původu, charakteristický snahou o pojmové vymezení hranic mezi pravou moudrostí a pseudomoudrostí a úzkou vazbou na logické a matematické myšlení. Podle autora vede nekritické rozšiřování pojmu filosofie na jakékoli hluboké myšlení jiných kultur (indické, čínské či staroizraelské) k pojmové nejasnosti a oslabení jedinečnosti těchto tradic i filosofie samotné. Namísto nivelizace významů autor prosazuje respekt k historickým konotacím jazyka a volá po skutečném mezikulturním dialogu, který však vyžaduje jasné vymezení pojmů. Rezervování termínu filosofie pro evropskou tradici tak není projevem přezíravosti, ale snahou o metodologickou čistotu a ochranu před entropií v myšlení.