Text se zabývá potřebou znovu ustavit a vyjasnit pojetí filosofické logiky, která byla v moderní době vytěsněna logikou formální a speciálně vědeckou. Autor argumentuje, že filosofická logika se nemůže omezovat na studium formálních struktur nebo pravidel správného myšlení, ale musí být chápána jako „logologie“ – tedy jako komplexní teorie logu a pojmového myšlení. Ústředním prvkem této disciplíny je reflexe, která otevírá témata jako vztah mezi myšlením a řečí, povahu intencionality a sepětí pojmů se skutečností. Filosofická logika se od obecné filosofie odlišuje svým zaměřením na „nižší“ instrumentální struktury myšlení, zatímco obecná filosofie se soustředí na celkovou strategii myšlenkového postupu. Klíčovým úkolem filosofické logiky zůstává zkoumání vztahu mezi řečovými strukturami, věcnou skutečností a pravdou, která do světa skrze tyto struktury proniká. Tímto způsobem filosofická logika zpřítomňuje celou šíři filosofického bádání ve specifickém metodologickém světle.