Text této studie z roku 1964 zkoumá možnosti „nenáboženské“ interpretace křesťanské víry v kontextu moderní sekularizované společnosti. Autor navazuje na myšlenky Dietricha Bonhoeffera a J. L. Hromádky a zdůrazňuje potřebu opustit tradiční metafyzické a náboženské kategorie, které chápou Boha jako pouhou pracovní hypotézu. Argumentuje, že víra není vázána na teismus ani na „předmětné“ myšlení, a že proces sekularizace může být vnímán jako příležitost k očištění víry od modlářství a falešné zbožnosti. Studie volá po otevřeném dialogu mezi křesťany a atheisty, zejména v marxistickém prostředí, a navrhuje, že pravá víra se osvědčuje v konkrétním nasazení ve světě, „jako by Boha nebylo“ (etsi deus non daretur). Klíčovým motivem je rozlišení mezi vírou jakožto vnitřní událostí a její myšlenkovou reflexí, která se musí neustále přizpůsobovat duchovnímu klimatu doby, aniž by ztratila své prorocké ostří.